Úplná pohroma se sesypala na moji hlavu. Zjistil jsem, že díky novelizaci nějaké vyhlášky, či co, prostě končí platnost občanských průkazů i když je na nich vyznačená platnost třeba do roku 2100.
Státní aparát má asi málo práce, tak si přidělává další.
Aby toho nebylo najednou málo, končí mi také platnost „řidičáku“.
Dlouho jsem návštěvu úřadů odkládal, ale ve středu jsem vyrazil.
Takže nejdříve to příjemnější, návštěva fotografa – blik – a mám 4 fotografie.
Vy potřebujete 2 ? Nevadí, dvě stojí to samé co čtyři a já tyhle zahodím.
Den začíná příjemně, za 110 Kč mám čtyři fotky, přičemž dvě asi někde vylepím na nástěnku.
První navštěvuji úřad pro „občanky“. Před vstupem je na stolečku jednoduchý formulář, který vyplňuji. Po celou dobu jsem na úřadě sám, žádné avizované fronty lidí, kteří to nechali na poslední chvíli.
S obavou, zda je vůbec úřední den, vstupuji do kanceláře.
Dobrý den, co potřebujete, aha, ukažte, moment, „buch“, přijďte za tři týdny, na shledanou.
Opět před dveřmi kanceláře si marně snažím vybavit příjemnou a usměvavou tvář slečny uvnitř – že by jsem byl někde jinde ? Ne, formulář a fotku nemám, byl jsem tedy správně, na obávaném úřadě. Nechápu ty obludné pomluvy a děsivé příběh, která jsem o našem státním aparátu četl.
V dobré náladě vyrážím, na nelogicky velmi vzdálený úřad pro „řidičáky“. Cestou (20 minut chůze) opadává euforie a začínám se obávat toho, že na dalším úřadě to už nemusí takto pokračovat.
Vcházím dovnitř. Oproti předchozím informacím, že formulář na nový řidičský průkaz si musím vyžádat v kanceláři a že dostanu jen jeden (chudáci ti co se jim to nepovede vyplnit napoprvé), nacházím na stolečku poměrně slušnou hromádku formulářů. Asi jsem dítě štěstěny.
Vyplňuji formulář, a jelikož ani zde není žádná avizovaná několikahodinová fronta, vstupuji ihned do místnosti úřadu. Pěkně zařízená místnost a i zde usměvavá paní.
Dobrý den, co potřebujete, aha, ukažte, tohle nemáte vyplněné – nevadí, já Vám to vyplním, moment, stavte se za tři týdny, na shledanou.
Opět vše rychle, s úsměvem. Nechápu varování o frontách a nepříjemných úřednících.
Vycházím z úřadu a na čerstvém vzduchu procitám a uvědomuji si jak je to doopravdy. Ne nebyl to sen, ani iluze, ani virtuální realita. Jsem prostě v Čechách a Češi přeci vyrazí na úřad až v prosinci a já trouba šel už v říjnu.
No alespoň pak všem, co mi budou vyprávět o frontách, neusměvavých úřednicích a dalších problémech, mohu poslat odkaz na tento příspěvek. Ale vím že ani toto je nepoučí, jsme přeci Češi a ty mají na vše dost času.
Poslední komentáře